Teoretickým základem příspěvku je koncepce sebenaplňujícího se proroctví klasika americké sociologie R. K.
Mertona. Autoři se pokoušejí o její aplikaci na problematiku soužití romské menšiny s naší majoritní populací.
Podobně jako Mertona i autory článku zajímá, na jakých základech je vybudován a jak funguje mechanismus, podle kterého majoritou veřejně artikulované soudy, stereotypy a předsudky, obsahující chybnou definici situace, vyvolávají této definici odpovídající způsob chování u menšinové skupiny (zde Romů) a poznamenávají její charakter. V případě pasivní, potvrzující reakce je pro Romy přijetí předsudků součástí adaptační životní strategie.
Vyvinuté formy sociální pomoci a podpory jsou jimi pasivně akceptovány pro svou existenční výhodnost. Ve veřejných diskusích i v odborné literatuře ale hlasitě zaznívají také reakce aktivní a obranné.
Na rozšířené rasové napadání a snižování ze strany majority často odpovídá a to zejména ústy romské reprezentace i části majoritních proromsky orientovanýc