Abstrakt
Příspěvek se zabývá problematikou komunikace, tak jak je analyzována v rámci systémové teorie Niklase Luhmanna. Moderní společnost je pro Luhmanna společností funkcionálně diferenciovanou; je tvořena z nestejnorodých avšak rovnocenných částí, které mají relativně samostatný charakter a které jsou označovány jako dílčí společenské systémy - subsystémy.
Podmínkou existence sociálních systémů je komunikace. Pro její zajišt ění si sociální systémy vytvářejí mechanismy - média, jejichž účelem je stabilizovat komunikační procesy.
Pro komunikaci jednotlivých subsystémů se v rámci společenského vývoje vydiferencovala média, která Luhmann označuje jako symbolicky generalizovaná. Luhmannova analýza ukazuje soudobou společnost jako celek rozdiferencovaný na funkcionálně závislé, zároveň však autonomní dílčí systémy, které jsou pro sebe navzájem okolními komunikačními světy.
Každý dílčí systém si na základě vlastního pozorování vytváří o společnosti svůj vlastní obraz a na místo centricky pojímaného světa nastupuje svět multicentrický.