Současné pojetí spirituality se odklání od sféry institucionalizovaného náboženského života. Důležitosti nabývají universální témata smysluplnosti lidské existence a vnitřní prožitek vztahu k transcendenci, v němž je již méně zdůrazňováno konkrétní náboženské vyznání.
V tomto kontextu lze spiritualitu vnímat jako významný faktor ve struktuře lidské osobnosti, jehož základní východisko představuje prožitek vztahu. Ten je také bodem, v němž se spiritualita setkává s úvahami o utváření prosociálních postojů.