Abstrakt
Styčným bodem všech 11 textů, které společně tvoří předkládanou disertační práci, je snaha aplikovat evolučně-psychologický přístup při studiu různých aspektů lidské sexuality. Cílem první části práce je co nejkomplexněji demonstrovat evolučně-psychologický přístup ke studiu jednoho z fenoménů ţenské sexuality - uţívání orální hormonální antikoncepce (HA).
Jejím vlivem totiţ dochází k potlačení výskytu adaptivních mechanismů, které jsou u ţen spojeny s fertilní fází menstruačního cyklu. V porovnání s normálně cyklujícími ţenami tak uţivatelky HA vykazují sníţené hodnocení atraktivity muţů geneticky kvalitních a kompatibilních a neobjevuje se u nich zvýšení sexuálního naladění a vzestup proceptivního chování ve středu cyklu.
Dopad tohoto fenoménu na partnerský výběr a partnerskou dynamiku v ekologicky validním kontextu však dosud nebyl testován. V první výzkumné studii jsme proto analyzovali data v rámci reprezentativního souboru ţen z ČR, kde jsme prokázali niţší počet náhodných sexuálních partnerů v posledním roce u uţivatelek HA (a to zejména zadaných) neţ u normálně cyklujících ţen.
Zadané uţivatelky HA také vypovídaly vyšší frekvenci sexuálních aktivit s partnerem. Ve druhé studii jsme v rámci mezinárodního souboru matek potvrdili, ţe ţeny, které se seznámily s biologickým otcem svého dítěte v době, kdy uţívaly HA, se cítily svým partnerem méně sexuálně přitahovány a vypovídaly niţší míru sexuální satisfakce.
Tyto ţeny však byly spokojenější se svým partnerem v nesexuálních oblastech partnerského souţití a tato partnerství se méně často se rozpadala. Tyto výsledky naznačují, ţe uţívání HA můţe posilovat pro-partnersky orientované behaviorální projevy a zvyšovat pravděpodobnost výběru partnera s kvalitami vhodnějšími pro dlouhodobé partnerské souţití.