Důvody vedoucí ke konverzi nebo výstupu z tradičního typu církvevního členství mohou být v každé historické periodě různé. Historici by měly být schopni rozpoznat také vedlejší nebo antagonní historické procesy jako například vznik malých duchovních hnutí či svobodných církví.
Měli by také doceňovat individuální motivy konverity. Autor studie 1) zkoumá konverzi na bázi náboženského pojmu, s jeho různými významy v historických kontextech, 2) zkoumá konvertitův "Lebenswelt" a jeho lokální církev a náboženskou kulturu.
Srovnává pdobné významy pojmu konverze v teologických encyklopediích a zdůrazňuje připomínku Karla Rahnera o tzv. vnitřní konverzi ve smyslu "Bekehrung" coby inspirativní nástroj pro metodologii ekumenických či komparativních církevních dějin. Dokládá přehled církevního vývoje a legislativní změny v postavení jednotlivých církví v habsburské monarchii v 19. století.
Autor se domnívá, že vlna náboženských změn na sklonku 19. století byla způsobena vnitřní pluralizací moderní náboženské kultury. Svoje závěry dokládá na archivní analýze konverzí v pražské diecézi v roce 1900.