Abstrakt
Článek se zaměřuje na problém etického vzdělávání v sociální práci. V rámci kritiky textu M.
Nečasové, Z. Dohnalové a R.
Talašové "Využití vybraných etických teorií v praxi sociální práce" (in Sociální práce/Sociálná práca 3/2010) zkoumá především 1) obecnou povahu etické teorie, zejména v návaznosti na sociální práci (v úvahu bereme stejné teorie jako autorky kritizovaného článku: deontologii, utilitarismus a etiku péče), a dále 2) přiměřnou aplikaci těchto teorií v praxi sociální práce. S ohledem na první otázku tvrdíme, že vhodným postojem sociálního pracovníka k historickým etickým pozicím je interpretační charita vycházející z přesvědčení, že a) teorie tvoří konzistentní a přesvědčivý argumentační systém a že b) různé teorie jsou navzájem komplementární.
Ohledně druhé otázky připomínáme, že aplikace etické teorie nespočívá ve správné volbě různých historických perspektiv, nýbrž v přijetí topického způsobu ospravedlnění, který přesvědčuje nikoli jen obrazy, ale zejména argumentem.