Inkretinové hormony jsou peptidy, které jsou secernovány endokrinními buňkami zažívacího traktu po požití potravy a mají schopnost zvyšovat sekreci inzulínu. Inzulinotropní peptid závislý na glukóze se tvoří v K-buňkách lokalizovaných v duodenu a proximální části jejuna, nejnověji byla prokázána syntéza GIP také v alfa-buňkách Lagerhansových ostrůvků.
Kromě inkretinového účinku způsobuje zvýšení tvorby a snížení odbourávání tuku v tukové tkáni, tlumí resorpci a stimuluje novotvorbu v kosti a má protektivní a proliferační účinek na buňky CNS. Terapeuticky se uvažuje jak o použití agonistů GIP ke zvýšení sekrece inzulínu, při léčbě osteoporózy a některých degenerativních onemocnění CNS, tak antagonistů GIP k ovlivnění obezity.
Další peptidy s inkretinovým účinkem vznikají posttranslační modifikací proglukagonu. Ve střevních L-buňkách, a také v mozku, je štěpen mj. na glukagon-like peptide 1 a 2.
GLP-1 vede v Langerhansových ostrůvcích ke stimulaci sekrece inzulínu a k utlumení sekrece glukagonu, má proliferační a protektivní účinky na beta-buňky. Centrálním působením i přes receptory na vláknech vagu vede ke snížení příjmu potravy a váhovému úbytku.
Inhibuje tvorbu kyseliny a vyprazdňování žaludku, čímž snižuje vzestup glykémie po jídle. Má protektivní účinky při poškození srdečního svalu.
Receptory byly prokázány i v játrech, ale snížená produkce a zvýšené vychytávání glukózy játry a svaly je dáno především nepřímo, změnou hladiny inzulínu a glukagonu. GLP-2 stimuluje proliferaci enterocytů, zvyšuje vstřebávání živin a snižuje motilitu střeva i žaludku.
Inhibuje také kostní resorpci.