Text analyzuje omezení a možnosti spolupráce nových členských zemí ve výzkumných programech EU. Pozornost je zaměřena na analýzu následujících faktorů: transformaci národních výzkumných systémů, postavení sociálních a humanitních věd v rámci celého souboru věděckých oborů, a kontext institucionálních změn.
Na závěr jsou zhodnceny zdroje nových členských zemí v oblasti sociálních věd, které lze mobilizovat ve prospěch evropské výzkumné spolupráce.