Abstrakt
Článek se zabývá tématem znaku v kontextu poststrukturální filosofie. Tedy pojednává o procesu proměn znaků a jejich významů ve struktuře, jež je chápána jako dynamicky proměnlivá.
Znak je tu chápán jako prostředek ke "čtení" světa, ale také k "vyučování" o světě. Na příkladu sémiotických analýz znaků R.Barthese a J.
Baudrillarda zkoumáme povahu do znaků "uzamčené" každodennosti. V druhé části textu se pak ptáme po možnostech prolamování neproblematické omezené každodennosti prostřednictvím výchovy, jíž chápeme po vzoru řeckého paideia.