Lidské tělo vždy bylo, je a bude symbolem své doby. Chápání těla a jeho estetiky totiž prozrazuje nejen mnohé o dané společnosti ve smyslu pojetí krásy, ale i o vztahu k duši člověka a potažmo k věcem a pojmům konstituujícím danou společnost.
V této stati bych rád vyzdvihl některá témata, která spolu, dle mého názoru, více či méně souvisí nejen tím, že je propojuje téma tělesnosti. Daná témata (zdraví, krása, životní styl EMO i realita versus virtuální realita) chci spíše jen vynést na světlo než vyřešit. Řešení mých otázek je příliš komplexní, zahrnuje celkové postoje nejen jedince, ale i celé společnosti a takovéto postoje se mění jen velmi pomalu.
Proto navrhuji využít vlivu školy, která by (tam, kde je to možné) více vycházela ze zásad zážitkové pedagogiky a pedagogického přístupu Martina Bubera, který ve výuce usiluje o vztah založený na principu Já-Ty. Přijetí sebe sama (ve své tělesnosti), je podmínkou pro opravdový vstup do vztahu Já-Ty, který otevírá dveře k přijetí tohoto světa (celku, smyslu) za vlastní, a tak i převzetí zodpovědnosti za tento svět.