Cílem příspěvku je kritická reflexe nad uvedeným textem MTK, v němž se naplno projevuje problematika současné křesťanské morální teologie. Nutnost vypracovat univerzální etiku nás nutí k hlubšímu zamyšlení nad naší vlastní identitou.
Je evidentní, že na jedné straně se nesmíme zříci christologického základu naší etiky, protože Kristus je vrcholným zjevitelem nejen Boha, ale člověka, a tím pádem také přirozeného zákona, na druhé straně ale musíme vést plodný dialog nejen s představiteli jiných křesťanských konfesí, ale také s vyznavači mimokřesťanských náboženství a se všemi lidmi dobré vůle. Systematicko-teologicky lze toto zadání vnímat jako otázku poměru mezi christologií a antropologií.