Článek zpracovává vývoj Sýkorovy tvorby. V tradici evropského malířství rozvíjel postupně prohlubování vzájemného usouvztažňování výtvarných prostředků, které vyvrcholilo implementací počítače pro zpracování vztahu elementů obrazu.
Po etapě rozvíjení řádu budovaného podle algoritmu pravidla postupuje ke komplementární metodě vizualizace řízené náhody. Článek dále připomíná Sýkorovu pedagogickou činnost a realizace pro veřejný prostor.