Dekoncentrace rozmístění obyvatelstva je hlavním znakem českého sídelního systému v průběhu posledních dvou desetiletí. Byla zkoumána především jako suburbanizace nebo metropolizace.
Zkušenosti ze západních zemí a předběžná analýza dat ukazuje, že dekoncentrace obyvatelstva projevuje také ve venkovských oblastech. Můžeme mluvit o kontra-urbanizaci.
Cílem článku je diskutovat o různé konceptualizace jako součást širších urbanizačních procesů od vzniku konceptu kontraurbanizace až po současnou pluraritu jeho významů tak, jak se odráží v akademických diskurzech. Zvláštní pozornost je věnována tzv. post-socialistické kontra-urbanizaci.
Různé způsoby, jak je možné definovat kontra-urbanizaci budou diskutovány zejména ve vztahu k ostatním urbanizačním procesům. Domníváme se, že naše úsilí v oblasti výzkumu by se mělo zaměřit na lokální rozměr kontraurbanizace, na pochopení dopadu dekontrace obyvatelstva a na každodenní život v lokalitách