Abstrakt
Článek se věnuje starověké rétorické teorií částí řeči, aby ukázal možnou nedostatečnost rétorické kritiky jako interpretační metody. Nejprve upozorňuje na Coleův a Schiappův návrh datovat počátky teorie čtyř částí řeči do 1. pol. 4. stol. před Kr., tedy do doby, kdy už byly napsány, nebo právě vznikaly vzorové řeči. Řada z nich se proto do tradičních čtyř částí nečlenila.
Avšak napodobování těchto řečí bylo důle žitější součástí pozdější rétorické výchovy a tvorby než pouhé sledování teoretických pravidel. Dále článek informuje o diskusích pozdějších řečníků o tom, zda se rétorická pravidla mají zachovávat vždy, nebo zda je jejich aplikace závislá na aktuální situaci.
Výklad teorie částí řeči tak ukazuje, že interpretační metoda založená na rétorické kritice se musí vyrovnat s otázkou, co vlastně nahlížet jako rozhodující rétorickou teorii.