Článek se zabývá Suárezovou teorií tzv. vnitřního smyslového poznání - jedním z tradičních problémů Aristotelových následovníků, avšak dnes je tento problém takřka nereflektovaný. Cílem práce je ukázat jak se Francisco Suárez vyrovnává s problémem vnitřní smyslovosti ve svém komentáři k ARistotelovu spisu De Anima a taktéž demonstrovat jak Suárez kritizuje Akvinského analýzu tohoto problému a nabízí své jednoduší řešení.
Suárez odmítá jakoukoli možnost plurality vnitřních smyslů a také odmítá možnost, že by vnitřní smysly mohly nějakým způsobem rozvažovat o smyslových objektech stejně jako to dělá rozum.