Autorka sleduje vývoj vztahu českého a říšského panovníka a politické reprezentace od počátků existence českého státu do začátku 14. století a jeho odraz v historiografických pramenech od počátku 12. století do konce přemyslovské doby (Kosmova Kronika Čechů, spis Prvníhi Kosmova pokračovatele, Hradištsko-opatovciké anály, Letopis pražského kanovníka Vincencia, Kronika Mnicha sázavského, Letopis milevského opata Jarlocha, Druhé pokračování Kosmovo, Staročeská kronika tzv. Dalimila).
Současně studie podává analýzu politického myšlení středověkých intelektuálů v českých zemích v době přemyslovské.