Autorka sleduje hlavní koncepce vnímání času ve středověku a jejich aplikaci v českém intelektuálním prostředí vrcholného středověku, které reprezentuje děkan pražské dómské kapituly Kosmas, autor první české státně národní kroniky. V Kosmově kronice se prolíná profánní čas zprostředkovaný antickou tradicí a Kosmovými astronomickými zkušenostmi se stále více se prosazujícím církevním chápáním času, které do Kosmovy kroniky pronikalo především prostřednictvím křesťanského kalendáře.