Kniha se zabývá vývojem stranické historiografie mezi lety 1950 a 1970 v kontextu proměn československého komunismu. Autor analyzuje vznik reformně komunistického historického myšlení v širším politickém a sociálním kontextu.
Kniha sleduje proces vytváření historického vyprávění, z nějž vycházelo přesvědčení reformních komunistů o možnosti specifické "československé cesty k socialismu". Současně předkládá analýzu vztahu historické vědy a politiky během prvních dvaceti let socialistické diktatury v Československu.