Publikace usiluje o komplexní analýzu teoretických i praktických aspektů edukace jakožto nástroje i objektu konceptu společenské odpovědnosti. Celoživotní učení je v ní charakterizováno jako koncepční změna systému edukace, kdy všechny druhy a možnosti učení jsou chápány jako jediný propojený celek dovolující rozmanité a četné přechody mezi edukačními, profesními i soukromými aktivitami, díky čemuž je možné získávat identické kvalifikace a kompetence kdykoliv v průběhu života a různými způsoby.
Může tak být učiněno nejen v rámci formálního vzdělávacího systému, ale i neformální a informální cestou. Autoři jednotlivých kapitol se komplexně zabývají analýzou a systematizací různých segmentů edukační teorie i praxe, přičemž na danou tématiku nahlížejí v kontextu sociální politiky.
Zmiňovány jsou aktuální trendy, na jejichž základě autoři začasté projektují predikce budoucího vývoje, často v kontextu s očekávanou podobou politického a ekonomického vývoje.