Výzkum životního stylu obyvatel měst a venkova představuje klasické téma sociálně-vědního výzkumu. Jako příklady můžeme uvést Töniessův koncept Gesellschaft - Gemeinstaft, Simmelovu blazeovanost velkoměstského života či Durkheimovo rozdělení mechanické a organické solidarity.
Dominantními migračními směry minulých století bylo masivní stěhování do měst, vystřídané v posledních letech stabilizací prostorových vzorců rozmístění obyvatelstva. Přes určité dlouhodobé "přibližování" městského a venkovského stále existují podstatné rozdíly v životních stylech a fungování každodennosti v obou typech prostředí.
Tzv. kontraurbanizace - stěhování lidí z měst na vzdálený venkov, tj. mimo blízké zázemí měst - byla studována především v západních zemích, kde je jí věnována pozornost od 70. let. Méně prostoru bylo této formě rezidenční dekoncentrace věnováno v postkomunistických zemích.
Tento text si klade za cíl přispět k poznání fenoménu kontraurbanizace v České republice, a to pomocí rozboru motivací, faktorů a hodnot, které vedou jedince k opuštění života ve městě a k přestěhování se na vzdálený venkov. V předloženém příspěvku se zaměřujeme na percepci pozitiv a negativ obou typů prostředí, tj. městského a venkovského, které uplatňují při přestěhování na venkov.
Prezentované poznatky vycházejí z vlastních terénních výzkumů prováděných ve zvolených venkovských územích v letech 2010 - 2011.