Autoři chápou Františka Palackého jako žto místo historické paměti ve smyslu Pierre Nory, tj. s odkazem na skutečnosti, jež jsou jej schopny znovu připomenout v symbolické rovině. Soustřeďují se zejména na národní slavnosti 1898, na jeho vyobrazení na československých a českých bankovkách (1934, 1993).
Zvláštní přínos jejich studie spočívá v jubilejním připomenutí osobnosti F. Palackého na poštovních známkách (1948, 1998).
Závěrem konstatují, že jeho mytologické přízvisko "otec národa" - vykazuje v různých peripetiích moderních českých dějin vskutku neobvyklou životaschopnost.