Studium funkce bránice v kontextu dechových a pohybových stereotypů je již několik desetiletí cílem výzkumných záměrů řady klinických a experimentálních pracovišť. Z těchto prací je známo, že diafragmatická parésa výrazněji neovlivňuje klidové dechové funkce.
Dochází však k narušení stereotypu dýchání se změnou časového zapojení jednotlivých hlavních a pomocných respiračních svalů a jejich následnému přetěžování. V rámci těchto změn dochází k ovlivnění posturální aktivity a držení těla.
V článku seznamuje s problematikou paresy bránice a jejímu vztahu k pohybovému aparátu.