Autor se zaměřil na problém víceznačnosti náboženských pojmů (religiozita, sekularizace, konverze) a jejich různého používání ve společenských vědách. Pro jejich výzkum používá historik, sociolog, demograf, teolog jiné metody.
Tyto často kvantifikovan é výsledky se však mohou obsahově odlišovat od způsobu, jakým své duchovní prožitky označovali samotní historičtí aktéři. Historik s nimi nemůže vést pastorační rozhovor o jejich konverzi, ale může studovat jednotlivé segmenty náboženské kultury, v níž žili.
Cílem článku je představit variabilitu historických procesů, které způsobovaly nebo doprovázely proměnu religiozity, sekularizace a konverze ve střední Evropě v moderní době. Otázkou je, do jaké šířky se odlišovalo pojetí konverze mezi jednotlivými konfesijními kulturami, jak důležitou roli zde hrály konfese, teologie, náboženská výchova atd.
V závěru článku je však ukázáno, že obecný vývoj rozhodně nesměřuje k nějaké globální sekularizaci, ale k variabilní náboženské kultuře, která znovu ožívá vlnami náboženské revitalizace. To lze doložit také proměnou teologické sémantiky náboženského pojmu konverze v moderní době.
Cílem studie je sledovat historického aktéra ve své kultuře.