Kniha uceleně interpretuje avantgardní umění jak v aspektu dobové teorie, tak i umělecké praxe. Zaměřuje se na existenciální dimenzi avantgardního umění a nabízí interdisciplinární interpretaci, kterou autor zakládá především na konceptu nově utvářené subjektivity avantgardního autora i recipienta.
Tato subjektivita je analyzována na dílech literárních, fotografických i architektonických, zasazených do heideggerovského filozofického systému.