Abstrakt
Představa, že člověk nejprve poznává, a poznal-li správně, také úspěšně jedná, je atavismus, který brání v úvaze nad tím, že dějiny řemesel jsou nejprve zkoušením různých postupů, a pak teprve zjištěním toho, který k cíli vede a který nikoli. V relativitě inteligence je totiž možné vymyslet a navrhnout leccos, ne všechno se však osvědčí v realitě řemeslné praxe - a tu relativita končí.
To, že něco opravdu reprodukovatelně dokážeme udělat ve světě okolo nás, to není relativní - a jen v tom smyslu je možné to, že technologie se tak úspěšně mezikulturně šíří, ba dokonce i původní kulturní odlišnosti potlačují. Explanační funkce přírodních věd je naopak relativní, dává smysl jen v kontextu dříve známého a přijatého.
Nové teorie bývají neintuitivní, a přestože fungují lépe než staré, zdá se, že činí náš svět mnohem méně srozumitelným, než byl z hlediska starých teorií. Přírodní věda je výrazně úspěšná proto, že experimentuje a teprve soulad s experimentální praxí považuje za kritérium přijatelnosti.
Vědecká teorie je proto jen náš způsob, jak reprodukovatelně nastavit experiment (a jak ho tedy využít v technologii).