Záměrem studie bylo posoudit změny kardiorespiračních a metabolických ukazatelů a běžeckou výkonnost ve třech typech tréninkového zatížení stejné doby trvání, a to v intermitentním zatížení s vloženým aktivním či pasivním typem zotavení nebo kontinuálním zatížení, včetně vyhodnocení pr ůběhu následného zotavení. Výsledky studie ukázaly, že při zatížení byla nejvyšší odezva v srdeční frekvenci a ve spotřebě kyslíku při zatížení kontinuálního typu, zatímco nejnižší hodnoty byly v intermitentním zatížení s pasivním zotavením.
Koncentrace laktátu v krvi byla zvýšená o 38% v zatížení s pasivním typem zotavení oproti aktivnímu zotavení. (p menší než 0.05). Srovnání tří zátěžových protokolů ukázalo, pouze kontinuální typ běžeckého zatížení plně vytěžuje kardiorespirační systém a navozuje maximální funkční odezvu na zatížení, nicméně tato vysoká odezva neodpovídala běžeckému výkonu. který byl srovnatelný se zatížením intermitentního typu.
Výsledy studie ukazují, že intermitentní zatížení, bez ohledu na vložený typ pasivního či aktivního zotavení představuje vhodný tréninkový adaptační podnět, zejména v případě aktivit trvajících déle než 30 minut.