Abstrakt
Článek se snaží analyzovat nejstarší doklady o převtělující se duši v řeckém písemnictví a ukázat tím, že spojení psychologického pojetí duše s myšlenkou převtělujícího se daimona/psyché bylo Platónovým originálním příspěvkem k problematice vztahu duše a těla, k otázce statutu spravedlnosti a úlohy člověka v jejím naplňování.