Stanovisko Budapešti v otázce podpisu mírové smlouvy se spojeneckými a přidruženými mocnostmi (květen - červen 1920)
Abstrakt
Návrh mírové smlouvy mezi spojeneckými a přidruženými mocnostmi a Maďarskem maďarská mírová delegace převzala 15. ledna 1920 a definitivní podobu maďarské mírové úmluvy pak o necelé čtyři měsíce později, 6., resp. 5. května 1920. Budapešť byla povinna sdělit mírové konferenci, zda mír podepíše či nikoli do 21. května.
Rozhodnutí maďarského kabinetu i postoj maďarské mírové delegace byly od počátku jednání o otázce podpisu mírové úmluvy usměrňovány ústředními politickými autoritami v zemi, tedy hlavními tvůrci maďarské zahraniční politiky v otázce mírové. Mezi těmito osobami byly zejména ministr zahraničních věcí hrabě Pál Teleki, v jehož režii se odvíjela tajná francouzsko-maďarská jednání a předseda maďarské mírové delegace hrabě Albert Apponyi.
Přijetí mírové smlouvy však od počátku podporoval i sám regent země Miklós Horthy de Nagybánya. Politika maďarských odpovědných politických kruhů k mírové otázce vycházela zejména z tajných francouzsko-maďarských rozhovorů, které byly řízeny šéfem maďarské diplomacie a o kterých dlouhou dobu nevěděla ani většina členů vládního kabinetu. Ústředním bodem následné politické diskuse k podpisu mírové smlouvy byla zejména otázka, kdo mír podepíše, zda Apponyiho mírová delegace nebo zda mírová delegace podá demisi a rozhodnutí v této věci přenechá vládě, resp. procedurální postup Maďarska při odpovědi mírové konferenci.
Zamítnutí podpisu maďarskou mírovou delegací a současně deklarace ochoty maďarské vlády mír podepsat byla Paříži tlumočena v den vypršení lhůty dané Maďarsku na odpověď na konečné znění mírové dohody, a to současně, tedy nikoliv s denním časovým odstupem, jak se na tom vláda 18. května dohodla.