Studie analyzuje korpus tzv. písní o králi Marokánovi (marokánských písní), rozšířených v orální kultuře českých zemí v 2. polovině 18. a na počátku 19. století. Vedle analýzy tématické a motivické recepce z dobových literárních a orálních zdrojů - biblické eschatologie a apokalyptiky, nekatolické i heterodoxní profétiky a pověstních žánrů si všímá i paralel s dobovou lidovou apokalyptikou.
Zvláštní pozornost je věnována genezi motivu tajemného krále Marokána a motivu zmrtvýchvstání císaře Josefa II.