Abstrakt
Dynamika kvantitativního rozvoje vysokého školství v České republice je v posledních letech nejvyšší ze všech rozvinutých zemí světa. Na vysoké školy už u nás odchází studovat více než 60 % lidí z populačního ročníku a dalších 7 % jde na vyšší odborné školy, které jsou také součástí mezinárodně srovnávaného terciárního vzdělávání.
Tak rychlému nárůstu počtu studentů neodpovídá ani ekonomická situace, ani schopnost vysokého školství se přizpůsobovat novým požadavkům, především mít odpovídající nabídku pro každého z širokého spektra zájemců o studium - se stále různorodějším zázemím a životními zkušenostmi, studijními předpoklady a motivacemi, aspiracemi a cíli, čeho v životě dosáhnout. V důsledku demografického zlomu se v polovině tohoto desetiletí do věku 19-21 let dostanou podstatně slabší populační kohorty.
Dokonce i při případné stagnaci počtu zapsaných do terciárního vzdělávání na současné úrovni, by jejich podíl do roku 2015 dosáhnul 90 % odpovídající věkové kohorty. Takový vývoj nelze považovat za příliš rozumný, protože má negativní dopad na kvalitu vzdělávání a úroveň udělovaných diplomů.
Počet studentů vysokých škol v České republice je třeba začít snižovat, zapotřebí je také mírný pokles podílu zapsaných, který probíhá i v jiných rozvinutých zemích; navíc je třeba hledat shodu v tom, jak se vyrovnat s předpokládaným demografickým poklesem absolutního počtu studentů. Zkušenosti jiných zemí ukazují, že inflaci vysokoškolského vzdělání lze předejít hlubšími strukturálními a institucionálními reformami, které však u nás dosud neproběhly. Česká vysokoškolská politika by proto měla namísto růstu kvantity ve stejnosti mnohem více podpořit rozvoj kvality v její rozmanitosti.