Autorka se zamýšlí nad podstatou lidské schopnosti a lidského úkolu dávat jména. Hledá fundament jména, a to zejména v židovsko-křesťanské tradici, v biblické řeči.
Poukazuje na vztah člověka a světa, který se projevuje v pojmenovávání. Věnuje se pojetí jména jako projevu ducha, a s tím související problematice změny a ztráty jména a odpovědnosti za jméno.
V závěru shrnuje zkoumání fenoménu jména u J. Derridy a nastiňuje možné interpretace a další otázky.