Článek se zabývá vývojem myšlení Jaroslavy Peškové s ohledem na problematiku praxe a etiky. Ve filosofii tvořivých marxistů 60. let je přítomen důležitý společný horizont "ovladatelnosti dějin" lidskou subjektivně-praktickou činností.
Tento horizont je dále problematizován Jaroslavou Peškovou, která v tomto navazuje na Patočkovu fenomenologickou kritiku Dialektiky konkrétního, jejímž autorem je Karel Kosík. Praxe potom není pohybem v rámci substanciální formy, ale předpokládá významový vztah, takže vztah forma-obsah nelze chápat metafyzicky jako "fakt ve 3. osobě", ale jako podmíněný původním vztahem lidského bytí ke svému vlastnímu bytí.