Článek se zabývá valenčními rámci českých analytických verbonominálních spojení. Tato spojení je velmi obtížné rozlišit od podobných vazeb pouze pomocí formálních kritérií. Článek uvádí, že neexistují zvláštní valenční rámce analytických verbonominálních spojení, jež by neodpovídaly valenci slovesa a abstraktního substantiva.
Diachronní přístup použitý pro analýzu novočeských konstrukcí ukazuje, že se pro zdánlivě jedinečné valenční rámce najde vysvětlení ve starším, resp. archaickém jazyce.