Žákovské knížky lze vnímat jako prostředek komunikace mezi rodinou a školou, a to jeden z nejfrekventovanějších. Podoba žákovských knížek a způsob jejich užívání je rámován oficiálním i neformálním diskursem o školní evaluaci i o vztahu mezi rodinou a školou.
Příspěvek se věnuje výsledkům kvalitativní analýzy žákovských knížek na druhém stupni dvaceti českých základních škol. Zájem je soustředěn především na to, jaká je povaha komunikace mezi vyučujícími a rodiči prostřednictvím žákovských knížek (např. podrobnost zápisů o hodnoceném učivu, míra podpisů rodičů, diskursivní charakter poznámek a omluvenek atd.) a co to vypovídá o celkovém vztahu obou institucí (např. mocenská konstelace mezi rodinou a školou, strategie jejího ustavování a překonávání).