Autor se snaží odpovědět na tři metodologické otázky: 1) proč lékařské fakulty tvořily vždy specifickou součást univerzit, považovanou velmi často za přítěž; 2) co toto specifikum přináší pro práci historiků; 3) mohou historikové pomoci v debatách o organizaci a financování vysokého školství, vědy a zdravotnictví nebo o roli vědců v minulosti? Podrobně jsou sledovány administrativní a funkční vztahy mezi pražskými lékařskými fakultami a univerzitními nemocnicemi v letech 1883- 1990 jako příklad nejvýraznějších komplikací v jejich soužití.