Abstrakt
Prezentovaná studie se zaobírá vznikem, vývojem a přínosem rétorické kritiky v oblasti novozákonní exegeze. Zaobírá se rétorikou samotnou, praxí hlasitého čtení v dobách vzniku Nového zákona, což se odráží i v povaze novozákonního materiálu.
Stručně zmiňuje vývoj rétoriky v době reformace, kdy klasická řecko-římská rétorika byla přínosným nástrojem pro interpretaci biblických textů. Následně se studie zaměřuje na počátek a vývoj moderního bádání v oblasti rétorické kritiky.
Studie také popisuje dobu po J. Muilenburgovi a následující rozvoj této interpretační metody.
Zmíněny jsou pokusy korigovat "kritiku formy" užitím rétoriky (K. Berger), popis figur a rétorických prostředků G.
A. Kennedym a vliv či užití "nové rétoriky" Ch.
Perelmana a L. Olbrechts-Tytecové B.
Mackem. Poslední část pojednání se zaměřuje na moderní rétorické studie a pojetí rétorické kritiky W.
Wuellnera, V. K.
Robbinse a bádání ovlivněná E. Schüssler Fiorenzovou.