Abstrakt
Pavel je v krizových situacích vykreslen jako smělý a kvalifikovaný řečník, jehož řeč má patřičný účinek. Jeho proslovy však krize nejen zažehnávají (Sk 14,15-17), ale i vyvolávají (Sk 22,22), což výstižně ilustruje dramatickou cestu evangelia o vzkříšeném Ježíši Kristu do světa pohanského i židovského.
Jak je patrné z analyzovaných řečí, křesťanský historik Lukáš dokázal apoštola Pavla v krizových situacích mistrně vykreslit rovněž díky znalosti antické rétoriky a dokonalému zvládnutí techniky prosópopoiie, v níž je postava charakterizována skrze řeč. Pavel je nebojácným apoštolem, který se nesnázím ve službě vzkříšenému Ježíší Kristu nevyhýbá a dramatický vývoj událostí naopak přispívá k vyjevení Boží slávy a moci Vzkříšeného.
Krizové situace jsou ve Skutcích apoštolů důsledkem zvěstování evangelia, což však Pavla nevede ke změně misijní strategie, či ke zřeknutí se svého poslání. Jeho život má zřetelný cíl, jemuž se nelze zpronevěřit a osobní strádání na tom nemůže nic změnit.
Apoštol Pavel je tedy čtenáři Skutků vzorem, jenž má být v cestě za Kristem napodoben (Ř 10,17). Ze svých pozic Pavel neustupuje ani v listu Galatským, kde tvrdě, kvalifikovaně a s dávkou ironie čelí judaizujícím tendencím (křesťanů ze židů), které měly přeznačit charakter evangelia, jež zvěstoval v Galácii.