Fyzikální síly působící na živé organismy jsou každodenním fenoménem, který má zásadní vliv na stavbu a funkčnost jednotlivých tkáňových struktur. Řada studií, např. Sarasa-Renedo a Chiquet (2005); Meada (2011) a další, uvádí, že mechanické síly ovlivňují homeostázu v každé živé tkáni, např. šlaše, svalu, kosti.
Nejsou výjimečné ani výsledky poukazující, že vliv mechanického zatěžování organizmu hraje pro zachování strukturálních a funkčních parametrů významnější roli než chemická, nutriční dostatečnost. Vzhledem k problematice určování směrů zatěžování v lidském organizmu jsou nejčastěji zkoumanými tkáněmi kosti, šlachy, svaly a cévy.