Abstrakt
Alergologická diagnostika prošla v posledních desetiletí prudkým rozvojem. I nadále zůstává základem alergologického vyšetření cíleně a pečlivě odebraná anamnéza.
K tradičně užívaným kožním testům (kožní prick testy, epikutánní testy) přibyly některé nové (atopické epikutánní testy). Výrazným rozvojem prošly laboratorní metodiky, mezi nimiž dominuje vyšetření specifických IgE protilátek.
Významně se zvýšila dostupnost tohoto vyšetření, obecně se však zlepšila i jeho kvalita, navíc v posledních letech přibyly nové postupy (multiplexové metody, vyšetření pomocí rekombinantních alergenů). Významn ě se zlepšila také dostupnost nejdůležitějších vyšetření u astmatu (spirometrie, bronchoprovokační a bronchomotorické testy), k nimž přibylo vyšetření vydechovaného oxidu dusnatého (FENO).
Přesto, nebo právě proto, by vyšetřovací proces u alergických onemocnění měl řídit zkušený a erudovaný alergolog.