Tento článek se pokouší analyzovat politiku Turecka a Íránu vůči arménsko-ázerbájdžánskému konfliktu v Náhorním Karabachu v letech 1991-1994. Identifikuje Ázerbájdžán jako klíčový stát v regionu, bohatém na ropu a zemní plyn; stát, se kterým jak Turci, tak Peršané historicky sdílejí jazyk, kulturu a náboženství.
Jako základní kámen postsovětské politiky obou regionálních mocností na Jižním Kavkaze byl Ázerbájdžán významný pro Ankaru a Teherán, které usilují o zajištění své přítomnosti v této strategické křižovatce spojující Evropu a Asii. V tomto kontextu byla formulována karabašská politika Turecka a Íránu.