Tato stať se pokouší navrhnout čtenáři ucelený (geo)politický pohled na vývoj v diskusi okolo dopravy nerostného bohatství kaspického regionu využitím prostoru jižního Kavkazu. V úvodní pasáži představuje hlavní uvažované varianty, které byly diskutovány v průběhu 90. let a na začátku 21. století - přibližně až do roku 2005, kdy došlo k dokončení ostře sledovaného projektu ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan, který představuje významný mezník ve snahách zemí regionu propojit svá naleziště se západními trhy jinak, než přes starou sovětskou infrastrukturní síť.
Po tomto okamžiku, jak je představeno ve druhé části práce, se těžiště zájmu politiků a ekonomů přesunulo k plynovodům, přičemž v průběhu celého tohoto období jsme svědky soupeření o získání rozhodující výhody v přístupu ke kaspickému plynu. Zároveň jsou nastíněny klíčové prvky předpokládaných směrů dalšího vývoje, vyplývajících ze současné situace.