Studie analyzuje na základě prací současné německé historiografie systém přijímání členů do NSDAP, včetně přechodu do NSDAP z mládežnických organizací, a konkrétní praxi i její limity zejména během posledního období druhé světové války. Především pak autor připomíná problém, jak posuzovat informaci o členství v NSDAP v těch případech, kdy se o něm nedochovaly všechny doklady.