V otázce přístupu do postižené pleurální dutiny při videotorakoskopické léčbě PSPNO je zřetelná tendence k stále menší a menší traumatizaci organismu, která se v dané souvislosti odráží v provádění výkonů skrze jedinou incizi, tzv. uniportálních, a v používání torakoskopů a nástrojů o průměru od 2 mm do maximálně 5 mm při tzv. needlescopic videotorakoskopiích. Pozornost se v poslední době obrací také k tzv. tentingu, čímž je míněno posílení rizikové části poplicnice vstřebatelnými polymery proti tvorbě nových subpleurálních puchýřů či emfyzematózních bul zodpovědných za recidivu onemocnění.