Abstrakt
Kniha analyzuje málo probádanou fázi myšlení německého filosofa Martina Heideggera, během které se formovaly jeho úvahy týkající se moderní techniky a vědy, jež ho proslavily po druhé světové válce. Heidegger určuje bytostnou povahu techniky termínem Machenschaft, který lze kvůli významovému určení „moc“ a „zhotovování“, jež se ozývají v tomto německém slově, souhrnně tlumočit jakožto „disponující zhotovenost“.
Mocenský a manipulativní rys techniky odkazuje k vůdčí roli univerzálního metafysického principu „bytí“ a technika je právě jeho konkrétním epochálním určením. Povaha a role techniky v poměru k určení lidskosti člověka se tak ukazují být záležitostí ontologickou a člověk je jimi zasažen především v podobě novověké vědy, jejímž základním charakterem je mathématičnost.
Podstatným přínosem práce je vykázání dějinných předpokladů Heideggerových úvah, jež krystalizovaly během dialogu s myšlením Ernsta Jüngera a Friedricha Nietzscheho.