Otto Pöggeler ve své knize Neue Wege mit Heidegger konstatuje vliv taoistické kanonické knihy Dao De Jing, konkrétně kapitoly I.11, na Heideggerovu analýzu džbánu a jeho prázdnoty v přednášce „Das Ding“ („Věc“). Mnohem spíše než o taoistický vliv se však zdá, že jde o programovou volbu džbánu jakožto příkladu věci proti Descartesovu odmítnutí existence prázdnoty z kapitoly 17 druhé části Principů fi losofi e, kde Descartes uvádí jako příklad mylného chápání ‘prázdného’ prostoru právě džbán.
Heidegger tedy pravděpodobně volí příklad džbánu, aby se vyrovnal s novověkou reduktivní představou věcnosti věci na uniformní rozlehlost tělesa, která znemožňuje myslet věc právě jakožto věc. Motiv prázdnoty přitom hraje zásadní roli poukazu ke sféře původu konstituce významu věci jako takové, kterým je shromažďování součtveří nebe a země, božských a smrtelných.