Cílem naší studie bylo ověření vlivu věku na parvocelulární a magnocelulární systém zrakové dráhy pomocí zrakových evokovaných potenciálů (VEPs). V souboru 70 zdravých osob ve věkovém rozpětí 6-60 let byly použity 'reverzační' VEPs (aktivující převážně parvocelulární systém) a 'pohybové' (motion-onset) VEPs (aktivující převážně magnocelulární systém).
U reverzačních VEPs byl v celém věkovém rozpětí nalezen systematický pokles amplitud a mírný narůst hodnot latencí. Oproti tomu věkové ovlivnění latencí pohybových VEPs bylo mnohem výraznější a dalo by se popsat jako 'V' typ závislosti.
U všech použitých typů pohybových VEPs byl nejprve zaznamenám prudký pokles trvající do 18 let a poté postupný nárůst hodnot latencí. Popsané změny latencí motion-onset VEPs proto vyžadují zavedení věkově závislých norem do klinické praxe.