Monografie se zabývá počátky českého státu a církve z pohledu geneze kultu nejstarších českých světců, kteří se nějakým způsobem hlásili k vládnoucí dynastii Přemyslovců. Jedná se o Ludmilu (+ 997), Václava (+ 997), Mladu (+ 997), Vojtěcha (+ 997), Vintíře (+ 997), Prokopa (+ 997) a Anežku (+ 997).
Přináší novou dataci a intepretaci pramenů, zejména legend.