Abstrakt
Po staletí byla velká města a metropolitní oblasti v České republice charakteristická svou nízkou mírou sociálně-prostorové nerovnosti. Pád komunismu v roce 1989 přinesl dramatické změny společnosti, jako je volná politická soutěž, růst sociálních nerovností, imigrace, a změny nájemního a vlastnického bydlení.
Tento příspěvek se zabývá roli vzdělávacího systému na úrovni základních škol v sociálně-prostorové nerovnosti v metropolitní oblasti Prahy. Snaží se odpovědět na následující otázky: brání organizace základního vzdělávacího systému rozvoji sociálně-prostorové nerovnosti, nebo jej naopak vytváří, jaké jsou nové trendy v základním vzdělávacím systému a jaké jsou jejich důsledky v rozvoji sociálně-prostorové nerovnosti ve městě? Data o prostorových rozdílech v základním vzdělávání v rámci Prahy napovídají, že i přes obrovský sjednocující efekt vysokého přerozdělování finančních zdrojů a přísného státního dozoru nad kvalifikovaností učitelů a vzdělávacích standardů, nejsou výsledky na základních školách, v různých městských částech Prahy, stejné.
Prostorové předlohy "vstupních parametrů" vzdělávání jsou více čí méně nezávislé na rozdílech v sociálně - ekonomickém statusu v rámci jednotlivých pražských městských částí, a zdají se být spíše důsledkem historicky předávané struktury již existujících škol. Zdá se však, že výsledky vzdělávání souvisejí se sociálně - ekonomickými nerovnostmi v rámci města, způsobem, který se dá předpokládat - lepší vzdělávání je poskytováno v "luxusnějších" městských částech.