Abstrakt
Autor stati se věnuje problematice předmětu řízení o opoziční žalobě. Vzhledem k tomu, že úprava opoziční žaloby byla z našeho civilněprocesního práva vypuštěna již v roce 1950, zaměřuje se práce primárně na úpravu platnou ve Spolkové republice Německo (§ 767 ZPO ), jež se opírá o bohaté literární prameny i konstantní judikaturu.
Autor chce předkládanou prací mimo jiné ukázat, že opoziční žaloba není mrtvým institutem, nýbrž že v právním řádu plní jasný účel a měla by proto být do naší procesní úpravy opětovně zavedena. Současná koncepce námitek podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., která představuje regresi dokonce i proti úpravě obsažené v § 441 o. s. ř. 1950, není nadále prakticky ani teoreticky udržitelná.
Jeví se proto jako vhodné prozkoumat na příkladu cizího právního řádu tradiční procesní institut, který by v budoucnu měl opět nalézt místo i u nás.