Abstrakt
Současný legislativní stav v oblasti financování zdravotní péče v České republice lze označit za problematický. Legislativní definice nároku pojištěnce na hrazenou zdravotní péči neodpovídá současným ekonomickým možnostem systému.
V praxi pak systém selhává a pojištěncům v některých případech není poskytována zdravotní péče, na kterou mají ze zákona nárok, protože ekonomické možnosti poskytovatele zdravotní péče to neumožňují.V článku je situace popsána z pohledu lékaře, jehož dvojaké postavení v této situaci způsobuje řadu rozporů. Na straně jedné je právně a jistě i morálně zavázán poskytovat pojištěnci nejlepší možnou péči, na kterou má pojištenec ze zákona nárok.
Na straně druhé je v postavení zaměstnance vůči poskytovateli zdravotních služeb, vystaveného ekonomickým determinantám vyplývajícím z objemové limitace.